Moshé Feldenkrais: muž, který propojil vědu, pohyb a odvahu žít jinak

Někdy mě fascinuje, kolik síly může být v jednom lidském příběhu.

Přemýšlím nad tím, jak obrovská vůle k životu musela být v malém třináctiletém klukovi, který odešel z tehdejšího Ruského impéria a pěšky se vydal do Palestiny.

Bez jistoty.
Bez pohodlí.
Bez záruky, že ho tam čeká lepší život.

Jen s vnitřním tahem jít dál.

Přežít.
Změnit svůj osud.
Žít jinak.

Tím chlapcem byl Moshé Feldenkrais.

A jeho životní cesta mě nepřestává fascinovat.

Odvaha, zvědavost a schopnost učit se

Moshé Feldenkrais nebyl člověk, který by přijal život tak, jak mu byl předložený.

Už jako dítě v sobě nesl obrovskou vnitřní sílu, odvahu a zvědavost. Po příchodu do Palestiny pracoval, studoval a postupně se začal hluboce zajímat o pohyb, sebeobranu a lidské tělo.

Později odešel do Francie, kde studoval techniku a fyziku na pařížské Sorbonně. Současně se intenzivně věnoval judu a stal se jedním z prvních lidí ze západu, kteří získali černý pás.

A právě toto propojení je pro mě nesmírně silné.

Na jedné straně přesné technické a fyzikální myšlení.
Na druhé straně hluboké vnímání těla, pohybu, člověka a jeho možností.

Feldenkrais neodděloval tělo od mysli. Neviděl pohyb jen jako svalovou práci. Díval se na člověka jako na celek – na bytost, která se může učit, měnit, přizpůsobovat a znovu objevovat své možnosti.

Tělo jako cesta k učení

Dnes často mluvíme o neuroplasticitě. O schopnosti mozku vytvářet nová spojení, učit se a měnit se po celý život.

Pro nás už to možná zní samozřejměji než dřív.

Jenže Moshé Feldenkrais tyto principy vnímal a prakticky ověřoval už v době, kdy mnoho odborníků věřilo, že mozek má své funkce pevně dané a že poškozené nebo ztracené schopnosti se už nedají obnovit.

On to zpochybnil.

Nejen teorií.
Ale vlastní zkušeností.
Vlastním pozorováním.
A hlavně praxí.

Začal zkoumat, jak spolu souvisí pohyb, vnímání, myšlení, emoce a nervová soustava. Všímal si, že když člověk změní způsob, jakým se pohybuje, může se změnit i způsob, jakým sám sebe vnímá.

A právě z tohoto poznání vznikla Feldenkrais metoda.

Metoda, která skrze jemný, vědomý pohyb pracuje s nervovou soustavou a s přirozenou schopností člověka učit se.

Nejde v ní o výkon.
Nejde v ní o překonávání bolesti.
Nejde v ní o to, udělat pohyb „správně“ podle vnější představy.

Jde o objevování.

O pozornost.
O zvědavost.
O možnost najít jinou cestu.

Jemnost, která má hloubku

Na Feldenkrais metodě mě stále znovu dojímá, jak je jemná a přitom hluboká.

Člověk leží na podložce a dělá malé, někdy téměř nenápadné pohyby. Zvenčí to může vypadat jednoduše. Možná až příliš jednoduše.

Ale uvnitř se děje mnoho.

Nervový systém dostává nové informace. Mozek začíná porovnávat, hledat souvislosti a zkoušet jiné možnosti. Tělo nemusí být tlačeno do změny silou. Může se učit v bezpečí.

A právě bezpečí je pro učení nesmírně důležité.

Když na sebe netlačíme, nemusíme se bránit.
Když nemusíme podávat výkon, můžeme vnímat.
Když začneme vnímat, můžeme objevovat nové cesty.

Někdy velmi jemně.
Někdy překvapivě hluboce.

Člověk, který předběhl svou dobu

Čím víc čtu Feldenkraisovy knihy, tím víc vnímám, že nebyl jen fyzikem, inženýrem nebo člověkem pracujícím s tělem.

Byl vizionářem.

Viděl člověka v pohybu, v učení, ve vztahu k sobě samému i ke světu. Vnímal, že změna nemusí přicházet přes tlak, opravu nebo snahu „napravit se“.

Může přijít přes uvědomění.

Přes nový prožitek.
Přes jinou zkušenost.
Přes možnost pohybovat se s větší lehkostí.

Jeho poslední kniha Embodied Wisdom ve mně znovu probouzí obrovskou chuť učit se dál, objevovat a jít ještě hlouběji.

Protože Feldenkrais metoda není jen soubor lekcí.

Je to způsob, jak se dívat na člověka.

Na tělo.
Na pohyb.
Na učení.
Na život.

Možná se můžeme měnit víc, než si myslíme

Na příběhu Moshého Feldenkraise mě silně oslovuje ještě jedna věc.

Jeho život sám ukazuje, že člověk není hotový. Není pevně daný. Není uzavřený ve svých omezeních.

Může se učit.
Může hledat nové možnosti.
Může změnit způsob, jakým se pohybuje, vnímá a reaguje.
Může se znovu potkat se svým tělem jinak.

A někdy právě skrze tělo začíná změna, kterou bychom hlavou nevymysleli.

Někteří lidé ve vás jednou provždy změní způsob, jakým se díváte na člověka, tělo i život.

Pro mě je jedním z nich Moshé Feldenkrais.

A možná právě proto mě Feldenkrais metoda stále znovu vede k tomu nejpodstatnějšímu:
k větší lehkosti, vnímavosti a důvěře v přirozenou schopnost člověka učit se.

Feldenkraisova metoda není něco, co je potřeba pochopit hlavou.

Je to zkušenost, kterou si tělo začne postupně samo skládat.
Oslovilo vás toto téma a cítíte, že byste svému tělu chtěli dopřát více pozornosti, jemnosti a prostoru ke změně?

Během individuální lekce společně vytvoříme prostor, ve kterém může vaše tělo objevovat větší lehkost, volnost a přirozenější pohyb.